novinky

Poslední návštěva

Ahojte,

zřejmě poslední článek, který zde umisťuji. To nám ten prodloužený víkend utekl. Zrovna jsem si tak nějak zvykl a vybalil krosnu. V tom najednou nastal konec Thajska a také celkové dovolené. Po dvě stě třech dnech sedím na letišti a nějak si to všechno sesumírovávám. Ani se mi moc odtud nechce…

Malajsie + 10 hodin v Singaporu

Sabai dee,

ozývám se tedy po nějaké době, a to z Laosu. Jsme se Sabčou ve městě Luang Prabang - město, jež není hlavní, ale kdysi bývávalo. Taky je zařazeno v seznamu UNESCO. Je tady vlastně moc hezky. K tomu pořád děsné horko a opět vysmátí Asiaté, jako před tím v Kambodži, Thajsku a Malajsii. Bojím se, že dojedu do Evropy, na někoho se usměju jak tady, a místo vyceněných bílých zubů do tvaru půl měsíce akorát schytám po čuni. Křenící se výraz je tu nakažlivější než malárie…

Z Thajska Kam? bodža!

Všechny pozdravuji,

od Thajské pláže nedaleko města Krabi. Přesné určení je 23 km jižně od města Nuea Khlong, na malém poloostrůvku. Vesnička má název „Banaťa“, nebo tak nějak to místní domorodci kvákají, protože tady už se nijak jinak než thajsky, částečně rukama a semotamo nakreslenými obrázky s člověkem nedomluvíte. Je to pidi víska, čítající možná 8 domků, dva malé obchůdky, tři hotely, dvě restaurace, kopec úsměvavých thajců a thajek, nespočet krabů, medůz a zhruba toooolik ostrůvků zvedajících se nad hladinu moře. Celkem ráj.

Darjeeling - na zeleném zlatě

Pochválen buď Krišnus…

…tudun…tudun…přesouváme se vlakem z místní části města Siliguri, New Jalpaiguri, jižním směrem, do masového kolosu Kalkata. Město, které by počtem obyvatel údajně spolknulo Česko třikrát a ještě si přidalo párkrát Prahu jako desert. Přesný počet obyvatel zjistit je zde nemožný. Zkuste spočítat zrna písku na pláži. Jedeme deset hodin skrz pláně West Bengalu a po těch dnech trávených v krajině zvlněné, je to celkem dost změn...

Nepál - země fascinace, úžasu a dobrosrdečnosti - část II.

Zdravíčko lidičkové,

tak už jsme zpět v Indii. Už ale ne, v tom zamlženém, přelidněném a chudém Uttar Pradeshi, ale v hezkém, čajovými kvítky zeleném West Bengalu a to přímo v městě čajovém, Darjeeling. na první pohled to vypadá skoro jako Nepál a je položen ve výšce 2134 m n.m. Je to tady malá oblast vložená mezi Nepálem, Tibetem, Bangladéží a Bhutánem, tak tibetské vlaječky a Budhismus tady syčí ze všech stran. O tom ale až zase jindy.

Nepál - země fascinace, úžasu a dobrosrdečnosti - část I.

Namaskar z Nepálu,

dlouho jsem nepsal a nic nepřiložil do svého bulvárního plátku z cest. Možná se mi ani nechtělo. Možná jsem si dal konečně po třech měsících dovolenou, tak se mi nechtělo se pachtit psaním a narušovat své odpočinkové prázdniny, které Nepál přináší. Možná jsem byl taky trošku zdechlý a možná, že ten, kdo klepe na dveře, není maminka, ale vlk. Což sem ale nepatří, nýbrž se stejně musím zvednout a jít otevřít…

Indie - mlhou skrze vísky

Namaste a namaste,

jsme ve městě Balrampur a vychutnáváme si buddhisticko-nepálský chladný vzduch, smíšený s hinduisticko-indickým vlhkým oparem. Taky se nacházíme už v oblasti, kde už nejsme za takové exoty, jako na začátku. Drtící pohledy místních se změnily, na letmý pohled, pozdrav a nyní i úklon se spojenými dlaněmi u hrudní kosti. Buddhismus už jde cítit každým krokem k severu...

Šťastný Nový rok z Dílí

Šťastný Nový rok z Dillí, tři lidi v Indii s vámi sdílí…

Pár dní se teď poflakujeme v hlavním městě Indie a je to celkem šupa. Nechápu, jak tady lidi můžou doletět hned z Evropy. To by mě na letišti asi pěkně ofouklo. Ještě, že polehounku sklouzáváme do víru orientu. Asi tak, jak dnes lehounce vklouzla taková malá roztomilá myšička velikosti míče amerického fotbalu do jídelny, kde jsme baštili výbornou rybku.

Pákistán - Karakoram highway a Veselé Vánoce

Tak ještě jednou z Pakistánu…Dobrý odpoledno-večer, možná ráno

Nyní se nacházíme v nejvýchodnější metropoli Pakistánu, v Lahore. Město, jež leží n prahu Indických hranic, nějakých 25 km, má už znatelný nádech Indie. I když je rušné, dopravně naprosto šílené, špinavé a chaotické, dle Gilberta, jednoho německého spisovatele a cestovatele, který s námi sdílí pobyt v hotelu, je Lahore oproti východnímu sousedu, Indii, velmi klidné a ukázněné. Tak jsme tedy zvědaví, čím se před svátky Indie pochlubí. Máme v plánu 22.12. přejít hranice.

Pákistán - čas tady hrozně rychle stojí...

Servus Evropo!

Čas v Pákistánu hrozně rychle stojí…Minuty na ulicích, ve vlaku, v hotelu, na policejních stanicích jsou nekonečné, ovšem dny tady lítají jeden za druhým jako vlaštovky na jaře. A to je zase další den v pr…osincovém čase za mnou.

Pakistán - zase od začátku

Zdravíčko,

když si člověk konečně zvykne na nový stát a necítí se v něm jako cizí, zná ceny, kursy, nějaká ta slova, zvyky a cosi tak může a nemůže dovolit, nastane znovu ta svízel za hranicemi. Irán, i s jeho nedostatky se začal stávat přechodným domovem. Teď opět nastala změna a všechno začíná od znova.

Konec Iránu - poslední brnk

Salam salam,

tak si posledních pár dní v Iránu zpříjemňujeme na ostrůvku Hormoz, vzdálen 20 kilometrů jižně od přístavního města Banar Abas. Stalo se toho spousta spoustů od Shirazu. Od zážitků příjemných, až po ty smutné. Ale popořadě.

Irán - ...už zarůstám vousem...

Dobrý den (to už jsem dlouho neřekl),

nacházíme se nyní ve městě Shiraz, ve městě historickém a tak nějak jsme ho křížem krážem prolezli. Po noci strávené v samotě, na místě nábožensky spjaté se zoroastriismem, je toto město velmi divoké. Včerejší místo bylo tak nabité pozitivní energií, že jsem z toho ani nemohl usnout. Ale musím se pochlubit, že bych byl skvělý pasáček, jelikož při přepočítání svého ovčího stáda před spaním, jsem zjistil, že se mi ty potvory rozmnožily. Bylo jich asi o dvě stě tisíc více, než předevčírem…

Irán - Hory, moře, (s)poušť

Zdravím a pozdravuji…

Tak jsme v Yazdu, což je zhruba v půlce Iránu a ještě dnes se chceme dostat k zoroastrijským ohnivým věžím...

Majítady zablokované stránky některé, tak se nemohu dostat ani na centrumovský mail, ani na meebo. Nu což.

Z podararatí - krůček k Iránu

Dobrý večer,

tak ještě krátce z východního Turecka.

Turecko - vyplnění snu

Salám a čabajku,

…tak se mi splnil sen…na to jsem čekal téměř čtvrt století. Snil jsem o tom, jak budu putovat světem a po cestě pomůžu na poli, nebo někde lidem a oni mě za to pohostí.

Západní pobřeží Turecka

Merhaba,

nacházíme se na západním pobřeží Turecka, takže seismistická oblast je od nás vzdálena více jak 1500 km…a nacházet se v ní budeme nejdříve za týden dva…pak se uvidí.

Istanbul - ještě na Evropské vlně standartu

Ahojte, ahojte, ahojte…

jak to v Česku šlape a jaké je počasí?? My nyní siestujeme na pokoji v hostelu, ve městě Istanbul. Venku je konečně teplo..teda aspoň více, než všude doposud. Zdržíme se zde asi tři dny, tak na projití tohohle velkoměsta máme času dost. Večer asi zajdeme projít blízké okolí. Shodou okolností bydlíme zrovna v ulici, kde je k sehnání pivo a další druhy alkopití, jinak jsme nikde takovou uličku zatím neviděli. Zvláštní, že u nejlevnějšího hostelu v Istanbulu, se dá sehnat chlast.

Timisoara - Rumunsko

Zdravim vsechny,

nachazime se ve meste Timisoara, u Rencine tez pres koleno...je to vlastne sestra pritele jeji mamky.Pohostili nas masem, bramborovou kasi, zeleninou, zakuskem, panaky...no silene..po dvou dnech na rizkach bricho place. S panem domacim sem popil cuiku, ja mu dal okostovat slivovice a on vytzhl vodni dymku..nemel sem jak trumfnout.Zacal jsem odezirat z ruk, tak si povidame ovsem.

V Marockem Hollywoodu

Salamalajkum, evropane...

po silenem 450 kilometrovem presunu z Agadiru pres Marakesh a středoatlaske sedlo ve vysce 2260 m.n.m., se nyni nachazime ve meste filmovem, a to jest v Ouarzazate. Natacely se tu holyvudske filmy jako Mumie, Alexandr Veliky, Star Wars, Gladiator a jine velkosrandy.

Prstem po Atlase II

Ahoj lidove,

tak jsme dosli (dojeli) dolu z hor a nachazime se ve meste Aoulouz. Dohadovali jsme se kdo bude psat...prali jsme se na zivot a skrabance, avsak kazdy mel stejny pocet skrabancu. Zkouseli jsme kamen, nuzky, papir, ale ani to nepomohlo, jelikoz to skoncilo 100-100. Zkouseli jsme take hru, kdo si vytahne nejvyssi kartu, ale kdyz jsem vytahl krale, Venca take vytah krale. Kdyz jsem vytahl srdcove eso a on tez, tak me to u tech piketek trochu zarazilo. Nakonec se to vyresilo soubojem hygieny a jelikoz pesos uz je tyden nemyt a od me posledni hyginy uplynulo pouze 6 dni, vyhral sem.

Prstem po Atlase

„To jsou takoví kreténi…, jestli přijedu pozdě a nestihnu ten posraný vlak, tak toho mašinfíru zkurveného nakopu do prdele, kurvy jedny. Jsem fakt nasraná,…mám pár minut na přestup a čekáme tu, jak úplní debilové. Tak jeď do pi.i….už jedeme, ještě pusinku miláčku..papa…miluju tě,“ zaslechlo Tomovo ucho na nádraží od mladé dámy.

Noční přechod

Jaká je tak pravděpodobnost, že z necelých čtyř set lidí, na úseku 55 kilometrů, vás ve tři nad ránem osloví dvě osoby a zeptají se vás na cestu k vlaku a vy poznaváte dle jejich obličeje, že to jsou zrovna ti lidičkové, kteří byli s vámi dva roky zpátky na Kavkaze? No obrovská!

Čo je nového?

Nikdo nenapíše a nenapíše...jakoby se nic nedělo...

Co je tedy nového od Velikonoc? Plný pytel věcí, ale ty nejdůležitější asi totyndletyc. Ta nejvetšé momentálně, i ta nejnovější je, že se klukům českým korčulářským podařilo nejen se pročťouchat po čtyřech letech přes čtvtfinále, ale dokonce porazili v semifinále prokleté švédy a nakonec celý šampionát vyhráli nad ruskýma nadopovance. Nicméně nic proti rusům nemám a celý zápas sem jim od srdce to druhé místo přál. Výborné moc, radosti vela.

Pomlázkové otevření stránek

No a už jsou opět tady Svátky Velikonoční. Uteklo to jako voda. Nedávno mi byly tři roky a najednou jsou tu zase velikonoce. Svátky, zdá se mi malinko rasistické, páč oslavovat už 2000 let ukřižování žida...ja nevím.

Proto si ovšem své polštářky neopotřebovávám. Důvodem je, že bychom chtěli konečně zahájit v provoz tyto stránky, tak nějak oficiálně. Proč zrovna v den pečeného beránka nehraje roli.